Jdi na obsah Jdi na menu
 


      Mezi hlavní funkce srdce patří udržování krevního tlaku a zajišťování krevní tkání těla, aby se do všech částí těla dostalo dostatečné množství okysličené krve. Srdce funguje jako pumpa. Je rozděleno na pravou a levou část a ty jsou obě dále děleny na předsíň a komoru. Odkysličená krev z těla se vrací do pravé předsíně, je přepumpována po pravé komory a z ní do plic. V plicích dojde k obohacení krve o kyslík ze vdechovaného vzduchu a tato okysličená krev se vrací do levé srdeční předsíně, dále pokračuje do levé srdeční komory a z ní je vypumpována do tělního oběhu. Srdce se nestahuje celé najednou. Nejprve se stahují předsíně a z nich stah přechází na komory, takže ty se stahují o něco později. Mezi komorou a předsíní a také mezi srdcem a velkými cévami, které z něj vycházejí, jsou chlopně, které při stahu jednotlivých srdečních oddílů zamezují zpětnému toku krve. Po naplnění levé srdeční předsíně krví přitékající z plic se otevře chlopeň mezi předsíní a komorou a při stahu svaloviny předsíně teče krev do komory.  Při naplnění komory se naopak uzavře chlopeň mezi levou komorou a levou předsíní a při stahu svaloviny komor teče krev směrem do těla a nevrací se zpět do předsíně. Takto, zjednodušeně popsáno, pracuje zdravé srdce.

            Nejčastěji postiženou chlopní u psího srdce je tzv. mitrální chlopeň oddělující levou předsíň a komoru. Nedostatečnost této chlopně vzniká už mezi druhým a třetím rokem života psa a v období mezi pátým až sedmým rokem začínají být slyšitelné šelesty. Jestliže mitrální chlopeň neuzavírá průchod mezi levou komorou a předsíní, dochází při stahu levé komory ke zpětnému toku krve do levé předsíně. Tam ale již přitéká další okysličená krev z plic a při setkání dvou protisměrných toků krve vzniká turbulence a slyšitelný šelest. Předsíň je v této chvíli objemově přetížena a její svalovina je nadměrně namáhána. Při výrazném poškození mitrální chlopně je pumpováno zpět velké množství krve a tím do předsíně nemůže proudit krev z plic, ve kterých v důsledku toho začne stoupat tlak v drobných cévách. Zároveň teče méně okysličené krve do těla, hovoříme o tzv. sníženém srdečním vývoji, který má za následek snížení krevního tlaku v těle. Jestliže stupeň městnání krve v plicích dosáhne určité úrovně, začne tekutina z cév přestupovat do plicní tkáně a později zaplavuje i plicní sklípky, vzniká tzv. plicní edém. Vyšší tlak v plicích znamená překážku pro krev proudící z pravé poloviny srdce. Ta musí vyvinout větší práci na přepumpování určitého množství krve do plic a dříve nebo později dojde i k jejímu porušení. Při snížení efektivity práce pravé srdeční poloviny se krev začne hromadit v tělním oběhu, což se projevuje zvýšeným krevním tlakem, tzv. systémovou hypertenzí. Nadměrně namáhané buňky srdeční svaloviny se stále protahují se zvětšujícím se objemem krve v dané části srdce, čímž klesá schopnost jejich efektivní stažlivosti. Všechny tyto děje způsobují, že se do těla nedostává tolik okysličené krve a zvíře se majiteli začne jevit unavené, netoleruje dlouhé procházky ani vyšší zátěž. Jestliže se selhávání přenese i na pravou polovinu srdce dochází k otokům spodiny břicha, končetin, zvětšení jater a sleziny, někdy můžeme pozorovat i vyšší naplň krčních žil.Často majitelé přicházejí k veterináři proto, že pes kašle, hlavně v noci a k ránu. To už je pacient ve stádiu, kdy dochází v plicích k otoku, nebo-li výše zmíněnému edému. Při vyšetření zjišťujeme poslechem hrudníku dmýchavý šelest různého stupně, případně už známky otoku plic. Diagnosticky velmi důležitý je rentgen hrudníku, kde sledujeme hlavně tvar, velikost srdce a stupeň zaplavení plic tekutinou. Je vhodné jej doplnit o elektrokardiogram, příp. dopplerovské echokardiografické vyšetření, které přesně odhalí míru nedomykavosti chlopní, průtoky krve v jednotlivých srdečních oddílech a míru protažení srdeční svaloviny. Tělo reaguje na nedostatečnou práci srdce celou řadou kompenzačních mechanismů, bohužel řada z nich postižení srdce ještě více prohlubuje a vzniká bludný kruh.

            Degenerativní onemocnění chlopní nelze ve veterinární medicíně léčit. Léky, které jsou zvířeti podávány pouze usnadňují a zefektivňují práci srdce. Jsou to většinou léky na odvodnění, hlavně při otoku plic, léky snižující odpor cév v těle a usnadňující průtok krve, čímž zvyšují možnost okysličování tkání. Někdy je medikace doplněna tabletami na úpravu srdečního rytmu.

 

 

Jak vypadá pes trpící onemocněním srdce?

V mírných stádiích postižení srdce nepozorujeme žádné směrodatné projevy. Pes může být unavitelnější a hůře toleruje zátěž. Po zvětšení srdce vzniká často dráždivý suchý kašel. Pes často kašle nejvíce při psychickém vzrušení, zejména když vítá majitele při příchodu domů, unaví se a kašle například po delším štěkání a pod.Často si může majitel všimnout, že pes v nočních hodinách neklidněji spí nebo občas zakašle, jakoby pacient měl "v krku kost".. Při výrazném postižení může docházet k dušnostem, jazyk psa není ideálně růžový, spíš má tmavší červenofialovou barvu, dýchání je obtížnější se zjevným úsilím. Můžou vznikat i celkové kolapsy nebo krátké mdloby. Při oboustranném postižení srdce, které není včas a správně léčeno, pes často ztrácí kondici, hubne, vystupuje mu hřbet a zvětšuje se břicho.Při dlouhodobé a neléčené srdeční nedostatečnosti dochází často k nedokrvování a špatné funkci ledvin, která pak celý stav komplikuje.

Jak se můžeme bránit vzniku předčasného selhání srdce psa?

Je dobré nechat psa, zejména disponovaných plemen, už od štěněčího věku pravidelně vyšetřovat poslechem, například při každoročním očkování. Šelest se objevuje již při mírných stupních postižení a lze podle něj včas problém odhalit. Vznikne - li podezření na vznikající chlopňovou nedostatečnost, je potřeba následně provést podrobnější klinické vyšetření a na jeho základě provést rentgenový snímek hrudníku.Ten slouží k základní orientaci v posouzení závažnosti problému. Dobrou doplňkovou informaci dává i biochemické vyšetření krve.

Jestliže vznikne na základě těchto vyšetření obraz selhávání srdce, je ideální, aby pacienta vyšetřil     k a r d i o l o g sonograficky, s cílem proměřit vnitřní parametry srdce a objektivně posoudit jeho funkčnost. Tím jsme pak schopni optimalizovat další léčebné postupy a dát psovi přesnou léčbu, kterou v daném stavu potřebuje. Včasným nasazením adekvátní léčby se předchází rychlému zhoršování onemocnění a nástupu srdečního selhání.

Víme -li, že náš pes je kardiak, je vhodné poradit se s veterinářem ohledně diety a způsobu krmení psa. U zvířat s nadváhou je prospěšné snížení hmotnosti. V krmivu by neměl být vysoký příjem soli, která v těle váže přebytečnou vodu. Ne všechna krmiva tomuto požadavku vyhovují. Zejména granulovaná krmiva jsou většinou dosti slaná. Některým pacientům se zhoršenou stažlivostí srdce, zejména španělům, je vhodné přidávat do potravy specifické aminokyseliny ve formě tablet nebo roztoku.

V horkém létě je vhodné venčit psa brzy ráno a později večer, když už nejsou příliš vysoké teploty. Snažíme se vyhýbat extrémní zátěži, kterou představuje v horku třeba i jízda autem.Samozřejmostí by měl být dostatečný příjem vody.

Existují statistické studie, které prokazují vliv plaků zubního kamene na infekce srdečních chlopní, endokardu (vnitřní srdeční výstelka) a tkáně ledvin. Ačkoliv se tyto infekce nemusí nijak projevit na celkovém zdravotním stavu psa, vedou k degeneracím těchto orgánů a přispívají k zhoršení jejich funkce a urychlení procesu selhávání. Z toho vyplívá nutnost pravidelného odstraňování zubního kamene.

V prevenci přenášení genetických dispozic chlopňových vad a v ozdravení chovů musí u disponovaných plemen hrát rozhodující roli selekce !!! K chovu by se neměli používat potomci rodičů, kteří jsou výrazně postiženi ve stáří. Dále pak zejména zvířata, u kterých se chlopňová vada projevuje již v raném věku. U některých vybraných plemen psů se dnes celosvětově připravuje sledování jedinců určených k chovu s cílem vyselektovat co nejzdravější populaci.

Chovatelé by měli v dnešní době více upřednostňovat především zdravotní hledisko při výběru a chovu svých zvířat. Exteriér není všechno!

Autor: Klinika Vedilab


MVDr. Petr Böhm

 

 

KREVNÍ A MÍZNÍ ÚSTROJÍ
Je uzavřený trubicovitý systém, který vede krev a mízu. Zahrnuje cévy, srdce a mízní orgány (mízní uzlíčky, mízní uzliny, brzlík, mandle a slezinu). Zajišťuje též obnovu, případně rozklad krevních a mízních elementů a obrany­schopnost organismu při infekci.
Krev je nejdůležitější složka vnitřního prostředí organismu. Skládá se z plasmy (tekuté složky), červených a bílých krvinek (buněčné elementy) a krevních destiček. Červené krvinky jsou bezjaderné buňky, které zajišťují přenos kyslíku do krve při dýchání a jeho transport do tkání. Bílé krvinky jsou jaderné buňky, které mají schop­nost pohlcovat mikroby a tvořit obranné látky proti infekci (protilátky). Krevní destičky mají důležitou úlohu při srážení krve. Krev představuje 7-8 % tělesné hmotnosti jedince. Koluje v krevních cévách, které rozdělujeme na tepny (vedou krev ze srdce do orgánů), žíly (vedou krev z orgánů směrem k srdci a bývají opatřeny chlopněmi) a krevní kapiláry (mají tenkou stěnu a tvoří spojovací siť mezi tepnami a žílami). Krev zajišťuje transport kyslíku, živin a zplodin výměny látkové mezi buňkami tkání organismu.
Míza obsahuje též plasmu (tvoří se z krevní plasmy jako tkáňový mok) a buněčné elementy (shodné s krví - čer­vené krvinky se v míze vyskytují ojediněle). Vzniká v mezibuněčných prostorech tkání jako tkáňový mok. Ten je obohacen v mízních orgánech o buněčné elementy a stává se tak mízou. Míza, která vzniká v oblasti zažívacího traktu obsahuje vstřebané rozštěpené zbytky z potravy a má bělavé zabarvení. Nazývá se chylus.
Krevní oběhová soustava slouží rozvodu krve po celém těle. Jejím posláním je sjednocování různých orgáno­vých soustav v jednotný organický celek. Soustava pozůstává ze srdce, uloženého v hrudní dutině, a trubicovitých cév. Srdce funguje jako pumpa, jež udržuje krev v krevním řečišti pod tlakem v pohybu. Je uloženo v hrudní dutině, v pevném obalu zvaném osrdečník. Jeho základna směřuje nahoru a dopředu, hrot dolů a dozadu. Je ve spodní polovině hrudní dutiny, posunuto poněkud vlevo. Svislou svalovou přepážkou je rozděleno na pravou a levou polovinu. Každá polovina je rozdělena na menší předsíň a větší komoru. Komory od předsíní oddělují vazivové prstence (v jejich středu jsou předsíňokomorové otvory vybavené chlopněmi). Rytmickým smršťováním srdce je krev udržována v neustálém koloběhu. Levá komora žene krev do celého těla, pravá komora pouze do oběhu plicního. Do pravé předsíně vstupují dvě duté žíly: zadní přivádí odkysličenou krev z beder, ledvin, břišní stěny a z pánevních končetin, přední dutá žíla vede krev z hrudních končetin, hrudníku a orgánů krku a hlavy. Kromě toho se do ní vlévají konečné mízovody. Do levé předsíně vstupuje 5-8 plicních žil, které přivádějí z plic okysličenou krev. Po vehnání krve z předsíní do komor (systola předsíní a zároveň diastola komor) je krev hnána do srdečnice (aorty) a plicního kmene. Srdeční frekvence u zdravého klidného velkého psa činí 66-80 tepů za minutu, u malého psa 80-120 tepů za minutu.
Rozlišujeme malý krevní oběh, velký krevní oběh a portální oběh. Malý krevní oběh začíná v pravé srdeční komoře, odkud jde krev plicním kmenem do plic. Zde se okysličuje a vrací se plicními žílami do levé srdeční předsíně. Velký krevní oběh začíná v levé srdeční komoře, kam vtéká okysličená krev z levé předsíně. Odtud odtéká okysličená krev srdečnicí (aortou) pod tlakem do celého těla. Do pravé srdeční předsíně se odkysličená krev vrací z přední části těla přední dutou žílou a ze zadní části těla zadní dutou žílou. Portální krevní oběh vede krev bohatou živinami vstřebanými v trávicím traktu do jater. Z jater jde krev obohacená živinami a látkami ne­zbytnými pro růst nových buněk a tkání, uvolněnými z jaterních buněk, jaterními žílami do zadní duté žíly a dále zpět do pravé předsíně. Takto přichází živiny do velkého oběhu a jsou rozváděny ke všem orgánům a tkáním. Mízní oběhová soustava je úzce spjata s krevními oběhy. Tvoří ji mízní cévy a mízní orgány. Začíná v mezibuněč­ných prostorách tkání jako mízní kapiláry, které vyplňuje tkáňový mok podobný krevní plasmě. Tyto vlásečnice se spojují v mízní cévy, které ústí do oblastních mízních uzlin jako přívodné míznice. Z mízních uzlin vystupují vývodné miznice, které se slévají v mízovody. V břišní dutině se slévají mízovody ze zadní části trupu a pánevních končetin a útrobní mízovody do mízní cisterny a z ní odtéká míza mízovodem do žilného oběhu. Z oblasti hlavy, krku a hrudních končetin odvádějí mízu mízovody uložené v průběhu průdušnice opět do žilného oběhu.
Mízní orgány jsou mízní uzliny, brzlík, mandle, rozptýlené mízní uzlíky a slezina. Mízní uzliny (okrskové či orgá­nové) jsou shluky mízní tkáně, do nichž se sbírá míza z orgánů či částí orgánů. Jsou různé velikosti (hrachu až holubího vejce). Slouží k biologické filtraci mízy a ochraně organismu před infekcí. Je celá řada okrskových a orgánových mízních uzlin. Na živém psu jsou hmatné mízní uzliny spodní čelisti, povrchové krční mízní uzliny, podkolenní mízní uzliny a další. Při onemocnění příslušné krajiny jsou mízní uzliny zvětšené a na pohmat boles­tivé. Brzlík je popsán v kapitole Žlázy s vnitřní sekrecí. Jeho funkce je v mízní soustavě důležitá, a to především v raném věku - má význam pro obranyschopnost organismu proti infekci. Mandle jsou umístěny v ústní dutině v patrových obloucích. Jsou to protáhlé, asi 1 -2 cm dlouhé útvary, skryté pod slizniční řasou, takže se na živém zvířeti těžko vyšetřují. Slouží jako zábrany pro vstup infekce do zažívacího či dýchacího ústrojí. Roztroušené mízní uzlíky jsou především ve sliznici dýchacích a zažívacích orgánů, ale i v tkáních dalších. Zajišťují obrany­schopnost organismu proti infekci. Uvolněné buňky z těchto mízních orgánů ničí mikroorganismy. Slezina je plochá, protáhlá, má karmínově červenou barvu. Je uložena v břišní dutině na levé straně, přiléhá k žaludku. Vznikají v ní buněčné elementy krve a opotřebované krvinky zde zanikají. Je důležitým orgánem tvorby protilátek. Slouží též jako rezervoár krve.

 

Zdroj: Pes přítel člověka

 

 

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky srdce